Jaroslav Hašek a jeho rok oslav

Zveřejněno 27. 3. 2023 8:00

Autor proslulých Osudů dobrého vojáka Švejka slaví tento rok dvě výročí: 140 let od svého narození a smutnější 100 let od úmrtí. Kdo byl ale mužem, který prošel téměř celou Evropu až k Asii, rval se s povstalci na uherských pustách, pobratřil se se všemi národy bílé i žluté pleti na jihovýchodě, šel s legiemi a přeběhl k rudým?  

Začátek a konec

Jaroslav se narodil 30. dubna 1883 v Praze do rodiny učitele matematiky Josefa Haška. U Jaroslava byla velmi brzy zjištěna srdeční vada a porucha štítné žlázy, a tak převážnou část svého dětství prožili s bratrem Bohuslavem na venkově u jejich dědečka v jižních Čechách.  

Později začal studovat gymnázium, které v  roce 1897 musel kvůli své účasti na protiněmeckých protestech „dobrovolně“ opustit. Nějaký čas se učil drogistou a nakonec odmaturoval na obchodní akademii. Jeho literární prvotinou byly povídky z cest po Haliči, Slovensku a Uhersku, vydané v Národních listech. V roce 1907 se stal redaktorem anarchistického časopisu Komuna, později redigoval Ženský svět a byl jmenován redaktorem časopisu Ze života zvířat.  Jeho bohémský život na chvíli uklidní vztah a následné manželství s Jarmilou Mayerovou, ale po roce zjišťuje, že instituce manželství je pro něj nezvládnutelný závazek a  Jarmila ho opouští.  

V roce 1911 založil  s přáteli Stranu mírného pokroku v mezích zákona, parodii na tehdejší politický život.  Uspořádal velkou volební kampaň, kterou s členy pojali jako kabaret plný humorných vystoupeních. Parodoval dobová demagogická hesla a fráze: "Kdo dá hlas, obdrží malé kapesní akvárium!" Společně s Františkem Langrem, Emilem   Arturem Longenem, Egonem Erwinem Kischem vytvořil kabaretní vystoupení, kde byl také často hlavním účinkujícím.

Roku 1915 narukoval na haličskou frontu v Rusku, vstoupil do Československých legií, bojoval proti Rakousku Uhersku v čele rudé armády. Působil v Samaře, Bugulmě, kde se stal zástupcem vojenského velitele města. Jeho cesty směřovaly ale dál na Sibiř přes Ufu, Čeljabinsk, Omsk, Novosibirsk, Krasnojarsk, zde se dokonce oženil se svou druhou ženou Šurou, až do Ikrutsku. Odtud se přes Moskvu v roce 1920 vrací zpět do Československa s úkolem organizovat komunistické hnutí. České prostředí ale Haška nevítá ani poté, co opustí komunistickou ideologii. Jaroslav proto na konci léta 1921 odjíždí na Lipnici s přítelem Jaroslavem Panuškou, kde vznikne jeho nejslavnější dílo. Spisovateli se na Lipnici zalíbilo a s návratem do Prahy moc nepospíchal. Jeho zdravotní stav se zde bohužel zhoršuje, nakonec nezvládne ani sám psát a knihu musí diktovat. Jeho srdce se zastaví 3.1.1923.  

Jaroslav Hašek je pochován na lipnickém hřbitově, kam mu jeho obdivovatelé občas přinesou místo květin láhev jeho oblíbeného zlatavého moku.  

Oslavy 

V rámci oslav můžete zhlédnout také výstavu s názvem Člověk míní, hospoda mění, která bude k vidění od 6. dubna do 25. června v Muzeu Vysočiny v Havlíčkově Brodě. Výstava je zaměřená na osobnost a dílo Jaroslava Haška, na dějinný kontext a na hospody jako místa setkávání. Od dubna můžete navštívit i výstavu Panuškova strašidla, která se nachází v podzemních chodbách Havlíčkova domu. Od 28. do 30. dubna se v Lipnici nad Sázavou uskuteční Sympozium o životě a díle Jaroslava Haška. Akci pořádá rodina Haškova a Světová společnost Jaroslava Haška.

V polovině července se vrací festival humoru a satiry Haškova Lipnice, na jehož přerušenou tradici chce město navázat v obnoveném amfiteátru. 19. srpna se můžete přidat k pochodu Haškovou stezkou po trase, kterou 25. srpna 1921 Hašek do Lipnice přišel.

Více se dozvíte u hlavního organizátora akce Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě.

Literární a filmové stopy Haška na Vysočině

V létě 1912 Jaroslav Hašek strávil několik týdnů v chotěbořské hospodě (dnešní Panský dům), kde se ho nakonec nemohli zbavit a marně čekali na zaplacení. Svůj pobyt v Chotěboři popsal v povídkách  Zrádce národa v Chotěboři, Okresní soud v Maliboři,  Jak je to s rodištěm Ignáta Herrmanna či  Posvícení v Křivici (Libice nad Doubravou).  

První filmové zpracování vzniklo ještě v němé éře (1926), kdy Švejka převedl na filmové plátno Karel Lamač  s  Karlem Nollem v hlavní roli. Snímek měl i druhý díl nazvaný Švejk na frontě. Hlavní představitel Karel Noll se narodil 4. listopadu 1880  v  Německém Brodě a Švejka si zahrál s výhradním požehnáním Jaroslava Haška. V současném Havlíčkově Brodě najdete jeho připomínku v  kavárně Coffe Noll, kterou vede prasynovec herce.  

Švejka psal Hašek v Hostinci u České koruny, kterou dnes vede jeho vnuk a pravnuk.