Stavba poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře v blízkosti cisterciáckého kláštera se realizovala díky letité, úzké a nesmírně plodné spolupráci dvou výjimečných osobností. Podnět vyšel od opata žďárského cisterciáckého kláštera cisterciáků Václava Vejmluvy, který byl zcela prokazatelně ctitelem Jana Nepomuckého, a projektem stavby byl pověřen slavný architekt Jan Blažej Santini-Aichel.
Děkanský chrám sv. Markéty tvoří nedílnou součást zámeckého areálu v Jaroměřicích nad Rokytnou. Za autora přestavby kostela stejně jako zámku je považován Jakub Prandtauer a snad se konzultačně podílel na podobě chrámové stavby i vídeňský architekt Johann Lucas von Hildebrandt. S přestavbou kostela se započalo v roce 1716 a dokončena byla až v roce 1782.
Klášter v Želivě byl založen pro benediktiny už ve 12. století biskupem Ottou a českým knížetem Soběslavem a jeho manželkou Adlétou. Po deseti letech však Želiv opustili. Komunita premonstrátů přišla brzy na jaře roku 1149. Už v předhusitské době byl klášter významným duchovním i hospodářským centrem širokého kraje.
Kostel byl vystavěn na místě staršího chrámu z iniciativy majitele panství knížete Leopolda Ignáce z Ditrichštejna v letech 1700-1707 podle plánů italského mistra Domenica de Angeli. Jako stavitel je uváděn kutnohorský mistr Jan Baptista Spinetti. Trojlodní barokní bazilika je jedna z nejmohutnějších u nás - je 63 m dlouhá, 26 m široká a 22 m vysoká.
Se stavbou kostela v raně gotickém slohu se počalo po roce 1252 v souvislosti se založením zdejšího cisterciáckého kláštera. K jeho zásadní přestavbě však došlo až za opata Václava Vejmluvy okolo roku 1710. Stavební úpravy ve stylu barokní gotiky provedl architekt Jan Blažej Santini - Aichel. Kostel s délkou 76 metrů je druhým nejdelším kostelem na Moravě. V roce 2009 byl chrámu vatikánským konsiliem udělen titul bazilika minor.
Areál kláštera leží na okraji městečka Nová Říše vzdáleného cca 10 km východně od Telče. Klášter byl založen na počátku 13. století vojenským velitelem Markvardem z Hrádku a jeho ženou Vojslavou pro panny sv. Norberta – premonstrátky. Za husitských válek došlo k takřka kompletnímu zničení kláštera, přesto ale i po jejich skončení klášter fungoval, ovšem jen do roku 1596, kdy ženské osazenstvo kláštera vymřelo.
Stříbrné doly na úpatí vrchu Křemešník znamenaly ve středověku nejen místní zdroj cenného kovu, ale zasloužily se i o vznik kostela. Když prý v roce 1555 pelhřimovský měšťan Matouš Chejstovský prchal před lupiči, spadl do staré opuštěné šachty.
